Historie

Lukov

První písemné prameny pochází už z doby vrcholného středověku. Roku 1284 je zmínka o Lukově v listině, týkající se patronátu kláštera v Louce nad lukovskou farou (ta doložena již v roce 1235).

Roku 1358 klášter postoupil ves Lukov výměnou moravskému markraběti Janu Jindřichovi, který 2,7 km jižně, nad velkou smyčkou Dyje, vybudoval lovecký hrad Nový Hrádek. Později jej získal markrabě Jošt, který pak roku 1406 prodal Nový Hrádek s Lukovem Přechovi z Kojetic. Po staletí následovalo četné střídání majitelů. K významné změně došlo v roce 1548 za Wolfa Krajíře z Krajku, který byl nejvyšším pražským purkrabím. V této době byla obec Lukov povýšena na městečko a tím získala řadu privilegií, které byly velmi výhodné jak pro obec, tak pro jejího majitele. Především šlo o právo várečné a již roku 1558 je v Lukově pivovar. O právu soudním svědčí dodnes zachovalý pranýř s letopočtem 1609, stojící před kostelem.

Písemné doklady o výkonu práva se nedochovaly, dochovala se však pečeť s českým nápisem MIESTECZKO LUKOWA.

Na pečeti o průměru 38 mm přitištěné roku 1749 k rektifikačním aktům vidíme v pečetním poli tři kulaté věže. Dvě postranní jsou nižší, každá s kulatě zaklenutým vchodem bez vrat, se dvěma klenutými okny v prvním patře a nad nimi dvojitou římsu. Střední věž je vyšší s klenutou branou opatřenou zavřenými dřevěnými vraty se závorou po pravé a se dvěma závěsy po levé straně. V prvním patře je jedno a ve druhém dvě klenutá okna, nad nimiž je patrná dvojitá římsa a nad ní kuželovitá střecha s makovicí ve špici. Opis na vnitřní straně ve dvojité, jedné slabší a druhé silnější lince, na vnější straně v jedné lince a věncem.

V 16. století také dochází ke změnám v oblasti náboženské. Lukovský katolický farář se roku 1553 přiklonil k Lutherově reformaci a tím ovlivnil řadu farníků. Roku 1568 prodává Petr Čertorejský z Čertorej Vranov nad Dyjí včetně Lukova Esteře z Dietrichsteina, která je také stoupenkyní reformace a povolává do obce protestantského kazatele Pavla Stussbergra. Reformace se tak dále šířila, avšak obyvatelé přifařené obce Podmolí zůstali věrni katolictví a na bohoslužby začali chodit do Mašovic. Tato skutečnost měla velký vliv na další osud Lukova. Po porážce českého stavovského povstání na Bílé hoře byla všechna nekatolická vyznání zakázána a nekatolíci buď museli přestoupit ke katolictví nebo se vystěhovat. Zakladatelem Lukova byli čeští lidé. Ještě v 16. století byl Lukov český - dokladem toho je pečeť. Národnostní změny nastaly po 30leté válce (1648), ubylo mnoho českých obyvatel a na opuštěných českých usedlostech se začali usazovat obyvatelé z blízkého Rakouska. Po připojení k Vranovu nad Dyjí a po rozboření Nového Hrádku Švédy v roce 1645 význam Lukova poklesl. Na konci 19. století byl pouhou vsí, v níž se již nekonají ani trhy.

Od 1. poloviny 16. století existoval na protějším svahu Lukova panský dvůr, byl zde i pivovar, sladovna a sklepy vranovského panství. V roce 1798 dochází k likvidaci panského dvora a poddaní si mohou budovat ze stavebního materiálu opuštěných objektů nové domky. Vzniká tak nová osada, která dostala jméno Neudorf – Nová Ves. V Nové Vsi napočítali v roce 1890 26 domků, kde žilo 127 osob. 

FARNOST

Současný farní kostel sv. Jiljí byl vystavěn v roce 1749. Má hlavní oltář sv. Jiljí a poboční oltáře Matky Boží a sv. Jáchyma a Anny. Tento barokní kostel byl několikrát opravován (1785, 1829, 1884) a původně měl 4 zvony. Do roku 1825 se kolem něho nacházel hřbitov, který byl nově zřízen až za obcí. V roce 1987 se svépomocí farníků opravila střecha a udělala nová fasáda kostela. Poslední rekonstrukce, kompletní oprava střechy kostela, byla provedena na podzim roku 2016 a v první polovině roku 2017.

Roku 1703 byl ustanoven v Lukově František Zelnice lokálním kaplanem, po němž ve stejné hodnosti následovali jiní, kteří spravovali farnost lukovskou až do roku 1785, kdy byla zřízena samostatná místní kurácie. Roku 1803 došlo v Lukově ke zvláštní události, která byla označena jako "vzpoura poddaných". I když sedláci získali zrušením nevolnictví za Josefa II. osobní svobodu, poddanské dávky a robota trvaly až do poloviny 19. století. A tak když na Nový rok 1803 oznámil místní farář Johann Lang během slavnostní bohoslužby z kazatelny zrušení těchto povinností, následovala velkolepá oslava. Zástupce vrchnosti, který přišel zkontrolovat situaci, byl i s dvěma dráby násilím vyhnán. Odveta přišla velmi rychle. Již 3. ledna byl Lukov obsazen vojskem, které zde na náklady obce setrvalo až do konce února. Šest sedláků bylo odsouzeno do vězení, ostatní soud osvobodil. Farář Lang byl prohlášen za duševně nemocného a umístěn v léčebně pro choromyslné. Po uzdravení byl opět ustanoven farářem ve vzdálené polské vesnici. Nejdéle působil v Lukově farář Josef Mašek (1859-1881). Přifařeny jsou Milíčovice s filiálním kostelem Nanebevzetí  Panny Marie a Podmolí s kaplí Panny Marie Bolestné, také Nová Ves a několik na blízku ležících samot.

ŠKOLSTVÍ

V roce 1706 byla v Lukově zřízena škola. Jediná místnost sloužila zároveň jako byt pro učitele. Vyučovalo se většinou jen v zimě, kdy děti nemusely pomáhat s prací v zemědělství. První učitel se jmenoval Václav Pacovský a učil v Lukově 30 let. Nato přišel do obce Jan Hellwich, který se zasloužil o postavení varhan v kostele, kde hrával. Působil zde 23 let. Teprve s povinnou školní docházkou roku 1778 bylo zavedeno celoroční vyučování. V roce 1795 byla obec nucena vystavět novou školu, kde byla založena i první školní zahrada. V letech  1883 až 1920 působí v Lukově učitel František Pánek. Ten v roce 1895 rozšiřuje školu na dvoutřídku a slouží i dětem z Podmolí. Proto se rozhoduje o stavbě nové školy, která byla zkolaudvoána 10.9.1897. V této nové budově probíhá výuka žáků až do 30.6.1975, kdy byla škola navždy uzavřena.

ZPŮSOB ŽIVOTA NA VENKOVĚ NA PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ

V roce 1893 sepsal řídící učitel František Pánek obsáhlou zprávu o situaci v Lukově. Obec i s osadou Nová Ves měla v té době asi 450 obyvatel, katolíků a většinou německé národnosti. Téměř všichni se zabývali zemědělstvím. Byli zde 2 řezníci, 6 ševců, 3 stolaři, 2 sedláři, kovář, kolář, tesař, pekař, 2 krejčí, 2 zedníci, obchodník a 3 hostinští. Učitel Pánek sice pocházel z Brna, ale v Lukově působil od roku 1883 do roku 1920, kdy odešel do důchodu. Poznal dobře život místních obyvatel, který zasvěceně popisuje ve své zprávě. Domy byly z kamene, cihel i vepřovic a měly obvykle dvě obývací místnosti, kuchyni, komoru a sklep. Patřily k nim hospodářské budovy - chlévy, kůlny, stodoly a vždy dvůr a zahrada. Obytná část byla dveřmi propojena se stájí. Souběžně s hlavní budovou byl výměnek. Nejdůležitější místností byla kuchyně s jednoduchým zařízením - sporák, stůl a lavice. Na zdi visel krucifix a svatý obrázek. V pokojích byly postele vystlané peřinami a věšák na šaty. Jedlo se čtyřikrát denně, ve všední den to byla většinou jídla moučná (např. houskové knedlíky se zelím, škubánky, buchty či krupicový závin), ve svátek vepřové nebo drůbeží maso. Jako nápoje jsou uváděny pivo, víno, kořalka a sváteční černá káva. Chudí vesničané jídávali "z jedné mísy", ale v bohatších domácnostech se již stolovalo s ubrusem a s hlubokými a mělkými talíři. Před jídlem i po něm se všichni společně modlili.

K návštěvám se chovali přátelsky. K výše postaveným úslužně, k níže postaveným familiárně. Malým dětem se vyprávěli pohádky, kupovali nebo vyráběli hračky, např. panenky.